Je to jen tušení, ale myslím, že Havlíčkův Brod má jeden z nejvyšších dechových indexů, tedy počtu hráčů na dechový hudební nástroj v přepočtu na tisíc obyvatel. Jen tak lze vysvětlit současnou existenci tří velkých dechových hudeb, které v Havlíčkově Brodě působí. Dvě z nich více či méně rafinovaně šíří slávu výborného piva, které od roku 1834 vaří místní pivovar. Ale zatím pouze jediná vytvořila svůj otisk pro historii vydáním vlastního cédéčka: Havlíčkobrodská dvanáctka!

Vznik kapely je spojen se jménem Václava Paličky, dlouholetého dirigenta místní vojenské posádkové hudby. V devadesátých letech byla posádková hudba zrušena. “Jeden z mých kamarádů za mnou přišel a povídal: Vždyť tady není žádná dechovka, je potřeba něco s tím udělat,” vzpomíná Václav Palička. A tak v roce 1995 vznikla Havlíčkobrodská dvanáctka.

Řada mladších hráčů prošla školou Otty Bauera, který v Havlíčkobrodské dvanáctce léta sám hrával. Prvními zpěváky byli Anna Marková, Ludmila Nyklová a Miloslav Dont. Z té doby pochází také název odkazující na počet dvanácti hudebníků. Pro potřeby širšího obsazení pak byla kapela ad hoc doplňována o hráče z Polné.

Na začátku roku 2010 přebírá otěže kapelnictví jeho syn Zbyněk Palička, který stejně jako otec vystudoval vojenskou konzervatoř v Roudnici nad Labem. Více o předání kapelnického žezla si můžeme přečíst či poslechnout v rozhovoru pro Český rozhlas Region publikovaném 11. dubna 2014. Z tohoto rozhovoru se mimochodem dozvídáme, že inspirátorem vzniku dechovky, o kterém je zmínka o dva odstavce dříve, byl Petr Krejza – kamarád a jeden ze zakladatelů festivalu STOCK Dobrohostov. Čest jeho památce!

Po příchodu Zbyňka dochází k postupnému, ale výraznému omlazování souboru.

Havlíčkobrodská dvanáctka hraje v současnosti v této sestavě:

V červnu 2015 Zbyněk Palička společně s dlouholetým spoluhráčem Jardou Dubnem zorganizovali první ročník festivalu dechových hudeb na havlíčkobrodském náměstí. Jednodenní akce s podtitulem Memoriál Otty Bauera odkazuje na výborného učitele Základní umělecké školy v Havlíčkově Brodě (dříve LŠU), který vyučil hře na hudební nástroj několik generací žáků. Více o Ottovi v tomto nekrologu. Memoriál se již pevně zařadil do kalendáře hudebních akcí a společně s festivalem v Dobrohostově patří na Havlíčkobrodsku mezi dvě zásadní akce, které v průběhu léta těší milovníky tohoto specifického hudebního žánru. Více o akci v rozhovoru se zakladateli memoriálu pro Havlíčkobrodský deník.

Havlíčkobrodskou dvanáctku jsem naposledy slyšel v loňském roce právě na Memoriálu Otty Bauera a musím napsat, že jí to hraje skvěle…

SLAVNOSTNÍ KŘEST ALBA MOJE SÁZAVA

V průběhu roku 2016 kapela nahrává ve studiu AB RECORDS ve Škrdlovicích CD Moje Sázava. Album obsahuje třináct skladeb a všechny skladby jsou opatřeny stylovými videoklipy, které současně vyšly v produkci vydavatelství Česká muzika na DVD. Jednou z těchto písní a svého druhu kuriozitou je skladba (fox polka) Kdo je tam?, kterou na text herce divadla Járy Cimrmana Miloně Čepelky složil právě původní kapelník Václav Palička. Ve výběru přirozeně nemohl chybět jeden z nejkrásnějších valčíků skladatele z Vysočiny Vlasty Dvořáka s názvem Vysočina.

V neděli 22. ledna 2017 se v havlíčkobrodském KD Ostrov za velkého zájmu veřejnosti uskutečnil koncert Havlíčkobrodské dvanáctky spojený se slavnostním křtem prvního CD a DVD. Fotodokumentace a další informace najdeme v článku publikovaném na portále www.regionvysocina.cz.

Slavnostní křest CD Moje Sázava. Zleva: Jan Tecl (starosta města Havlíčkův Brod), Iva Kletečková (zpěvačka Havlíčkobrodské dvanáctky), Josef Šoupal (spoluzakladatel Havlíčkobrodské dvanáctky), Tomáš Vodrážka (moderátor ČRo Region, kapelník humpolecké Vysočinky) a Jaroslav Šimek (hudební skladatel, kapelník Venkovské kapely).

Vystoupení Havlíčkobrodské dvanáctky na festivalu v Dobrohostově nebude první. Dvě vystoupení zde kapela odehrála v letech 2011 a 2013. O tom, jaký kus cesty za čtyři roky tahle ambiciózní dechovka ušla, se můžete osobně přesvědčit v neděli 20. srpna 2017 přesně deset minut po páté. Já tam budu! 🙂

ROZHOVOR SE ZBYŇKEM PALIČKOU

Se Zbyňkem Paličkou se známe docela dlouho. Požádal jsem ho o krátké interview pro tento festivalový blog. Tady je!

Zbyňku, v kapele jsi začínal jako řadový hráč. Co tě nejvíc překvapilo, když jsi se před sedmi lety stal kapelníkem?

Asi největším překvapením pro mě byla vztahová složitost. Jak se říká, muzikanti jsou ješitní a já jsem tenkrát oproti mnohým z nich byl „kuře“. Jinak jsem měl ale způsob práce s muzikanty zažitý už z konzervatoře, kde jsem vedl Taneční orchestr i po mém dostudování VK Roudnice nad Labem.

Jak velkou změnou kapela za tu dobu prošla?

Celých sedm let mého působení v roli kapelníka se snažím vytvořit stálé obsazení s co nejnižším věkovým průměrem muzikantů. Myslím, že se to povedlo a dnes máme stabilní kádr. U obsazení bych rád vzpomenul pro nás velmi šokující fakt. Na konci loňského roku náhle zemřel náš dlouholetý tubista Miloš Přeček. Sehnat náhradu za tak zkušeného hráče bylo velmi těžké, ale podařilo se. Na tubu hraje Martin Jindra z Ledče nad Sázavou. Po ustálení obsazení přišly na řadu další úkoly. Mám tím na mysli ústroj a způsob propagace. Pokud jde o propagaci, hodně nám pomohlo natočení našeho prvního CD s názvem „Moje Sázava“. Album dostalo název podle jedné z natočených skladeb. Jedná se autorskou skladbu mého otce. To je další věc, která se za dobu účinkování kapely změnila. Máme i své „vlastní“ písničky.

Registroval jsem, že jste se v loňském roce s Vašimi nahrávkami pravidelně umisťovali v hitparádách na TV Šlágr. Pomáhá kapele přítomnost na obrazovkách, jak se všeobecně traduje?

Určitě nám tato propagace pomáhá. Každé mediální zviditelnění je velkým přínosem. Proto rád vzpomenu i na další mediální podporu, které se nám dostává od rádií. Patří mezi ně například Rádio Region, Dechovka nebo Proglas.

Na konci ledna jste v havlíčkobrodském kulturním domě Ostrov slavnostně pokřtili první cédéčko. Jaké jsou tvé dojmy z této akce?

Myslím, že to byla velmi vydařená akce. Dobrá účast publika mile potěšila a kapela zahrála velmi dobře. Stále plný parket dokazoval i dobře zvolený repertoár tohoto tanečního odpoledne.

Před lety jste připravili speciální koncertní program vánočních koled. Jak jsou tyto speciální koncerty úspěšné?

Zahájení těchto koncertů se spojuje s úplnými začátky kapely. Myslím, že první tento koncert proběhl v Habrech, kde dodnes tato akce patří mezi tradice tohoto městečka. V současnosti už máme těchto vystoupení po regionu celou řadu. Co mě velmi těší, že jsme získali nový chlapecký hlas do těchto představení. Vládne jím syn jednoho z členů a je jím Martin Tonar ml.

Společně s Jardou Dubnem se hudebně realizujete také v Rose Bandu, který – pokud vím – vystupuje docela hodně. Je vůbec možné to rozumně skloubit s velkou dechovkou?

Myslím, že absolutně neproblematicky. Důležitý je přehled a žádné ukvapené rozhodnutí bez ověření volného termínu. Navíc se tyto kapely krásně žánrově doplňují. Obecní nebo například hasičské celodenní akce jsou tyto kapely schopny vyplnit dvěma vystoupeními, kdy může na začátku vystoupit koncertně Havlíčkobrodská dvanáctka a navázat Rose band celovečerní zábavou.

Havlíčkův Brod má tři velké dechovky, kromě vás je tu ještě Rebelka a Sklenařinka. Dá se říct, že vás tato konkurence motivuje k lepším výkonům nebo spíš přináší praktické problémy, když někteří z muzikantů hrají ve více kapelách? Jak velká je to komplikace?

Konkurence je zdravá. Žene kapelu v její práci vpřed. Je ale pravdou, že v Havlíčkově Brodě je mnoho kapelníků a málo muzikantů 🙂 Jinak se domnívám, že naše kapela má v současnou chvíli spolehlivé a věrné obsazení.

Máte už s Jardou hotový program letošního Memoriálu? V jakém termínu se uskuteční? Na co se můžeme těšit?

Máme 🙂 Termín této naší akce je stanoven na sobotu 8. července 2017 v Havlíčkově Brodě na Havlíčkově náměstí. Publikum určitě potěší nejen vystoupení regionálních kapel Havlíčkobrodská dvanáctka, Rebelka nebo Polenská třináctka, ale také účinkování špičkových souborů Mistříňanka a Krajanka. Doprovodný program bych teď ještě nerad prozrazoval, ale opravdu se bude na co těšit.

Jsi žákem Otty Bauera. Jak na něj vzpomínáš?

Osobnost, výborný učitel a muzikant. Ale hlavně dobrý přítel a autorita.

Jaká je vlastně teď situace v Havlíčkově Brodě ve výchově mladých hráčů na dechové nástroje?

Pokud se tato otázka vztahuje k celé ČR, tak odpovím, že situace není na vymření dechových hudeb 🙂 Z našeho regionu rád vzpomenu na velmi aktivní přístup ZUŠ Chotěboř nebo Humpolec. Morava je samostatná kategorie, kde pro mě sympatickým způsobem přežívá ctění tradic.

Pokud se však vztahuje k Havlíčkovu Brodu, tak musím odpovědět, že zde úplně chybí výuka některých nástrojových skupin. Žesťové nástroje zde téměř nikdo neučí. A když ano, tak se nezaměřuje na velké nátrubky. Tím mám na mysli nástroje pozoun, tenor, baryton nebo tuba. Poslední tubista vyšel v Havlíčkově Brodě naposledy za dob právě Otto Bauera 🙁

Co si myslíš o budoucnosti dechových hudeb a žánru dechovky obecně?

Zaznamenávám velký počet kapel pro mě dosud neznámých a ve velmi dobré kvalitě. Velkých souborů ubylo a dobří hráči se tak rozptýlí do menších kapel. To má naštěstí dobrý dopad na regionální kulturu. Jak to ale bude, to se uvidí za pár let…

Dechová hudba je dnes v repertoáru kapel často doplněna o populární skladby. Díky tomu se snad dochovají mladším generacím i ty dnes už zlidovělé skladby. Snad budou pořadatelé kulturních akcí stále tak „trochu“ myslet na tyto naše dechovky.

Co považuješ za svůj největší životní úspěch?

Samozřejmě dva synové a současná situace Havlíčkobrodské dvanáctky 🙂