Přiznávám bez mučení, pro tuhle kapelu mám slabost. A rád s nimi spolupracuji. Série vystoupení na Stockfestu v letech 2011 až 2014 nebo koncertní set na akci ROCK FOR BOOK v havlíčkobrodském klubu OKO, to byly prostě skvělé podniky!
A slovy profesora Protona dodávám: “Věřte mi, vás si pamatuji!”
OD SNAKEBITE K LIQUID FACE
Přesně si totiž pamatuji situaci, kdy jsem Lukáše a Zbyňka Mrkvičkovi (bratrance) slyšel poprvé. Někdy na začátku nultých let jsme hráli s kapelou E.M.I.L. maturitní ples u Jirky Moutelíka (kde je konec jeho kariéry hoteliéra a hláškám typu “Hoši, vy máte pauzy jak sobí spřežení na Čukotce!”) v sále chotěbořského hotelu U Zámku. A o plesové půlnoci zahrála na náš aparát kapela relativně mladých kluků. Hráli skvěle a říkali si Snakebite.
Časem se kapela proměnila. Převzaté covery nahradil autorský repertoár a z původní sestavy v kapele zůstali právě jen Lukáš se Zbyňkem. Tohle pozdější období s Vaškem Soukupem ml. za bicími a kytaristou Karlem Fejtlem připomíná článek v Havlíčkobrodském deníku ze srpna 2007.
Po natočení tří cédéček se ale kapela rozpadá. Krásnou a ojedinělou vzpomínkou na původní sestavu kapely s kytaristy Lubošem Čermákem a Markem Němcem, bubeníkem Lubošem Pavlíkem a klávesákem Radimem Ledvinkou bylo vystoupení na 14. ročníku festivalu v Dobrohostově v roce 2009.
To už ale pomalu přicházel čas založit novou kapelu…
MY HRAJEM HARD ROCK A NE DECHOVKU
“Už nás to tam přestalo bavit, co se tam dělo v těch různejch kapelách, tak jsme si řekli, že to dáme do kupy… chtěl jsem si vybrat ty nejlepší muzikanty ze Žďárska, tak si myslím, že se mi to asi povedlo,” vzpomíná se skromností sobě vlastní iniciátor založení kapely zpěvák a frontman Lukáš Mrkvička v rozhovoru natočeném v roce 2010 při příležitosti jejich vystoupení na prvním zámeckém nádvoří ve Žďáru nad Sázavou.
Šestiletý skok v čase. Téměř všichni muzikanti Liquid Face prošli kapelou Titan, takže žádným překvapením nebyla jejich účast na posledním koncertu (derniéře) této legendární žďárské kapely na konci loňského roku v Hamrech nad Sázavou. “My jsme si rádi připomněli tuto dobu, kdy rocková zábava a nedělní kino bylo kdysi téměř jedinou kulturní akci pro běžné lidi co byla tehdá k dispozici,” čteme na webu kapely report ze zatím posledního vystoupení kapely. Koncert v Hamrech byl současně rozloučením se zakládajícím členem a dlouholetým basákem Zbyňkem Mrkvičkou, který se rozhodl změnit dres a do jisté míry i hudební žánr. Od teď už jen Vorlíčkův Jada band a možná občas Fuga.
Kapela od začátku letošního roku vystupuje v této sestavě:
Lukáš Mrkvička – zpěv
Jaroslav Šikl – kytara
Ivan Hrdina – kytara
David Vítek – baskytara
Luboš Bartůněk – bicí nástroje
Jaroslav Provazník – klávesy
A jsme u repertoáru. Tekutá tvář jak zní jeden z možných překladů anglického “liquid face” hraje převzaté věci, většinou z repertoáru světových kapel a interpretů jako Whitesnake, AC/DC, Bon Jovi, Metallica, Def Leppard či nepostradatelný Van Halen (Jump). Angličtina Lukášovi perfektně sedí, není divu, že československých skladeb najdeme v repertoáru jen pár jako Až tě potkám Lucie, Strážná věž Dymytry, Láska je kurva Krucipüsk a nějaké další Wanastowi Wjecy. 🙂
No I don’t wanna leave
but I must keep moving ahead
’cause my life belongs to the other side
behind the great ocean’s waves
Řekl bych, že kapele s podobným repertoárem se budou nabídky na plesovou hudební produkci vyhýbat obloukem, ale ne. 29. října 2016 se v chotěbořské sokolovně uskutečnil rockový ples, který ozvláštnilo vystoupení Kamila Střihavky. „Kamil je podle mého názoru jeden z nejlepších českých zpěváků. Je to můj vzor v podstatě od patnácti let,” cituje Lukáše Erika Nováková v článku pro Žďárský deník.
Foto: © Martin Halama
V hudební komunitě (zejména na Žďársku a v okolí Chotěboře) jsou Mrkvičkové (a tím jsem měl možná začít) nejméně ve dvou generacích uznávaným hudebním klanem. Čas od času se potkávají v ad hoc sestavě (projektu) zvaném Mrkev band. Vzpomínkový memoriál Jardy Mrkvičky († 1.5.2007) konaný každoročně v chotěbořské sokolovně byl až do loňského roku tradiční podzimní událostí v kalendáři kulturních akcí, kde tato občasná sešlost muzikantů (především zpěváků) s příjmením Mrkvička vystupovala. K desátému výročí úmrtí tohoto výborného kytaristy vzniklo pozoruhodné cédéčko, na němž jako zlatý diadém ční cover skladby Hotel California od Eagles.
V posledních letech jsme si v pořadatelském týmu zvykli bezprostředně po skončení akce začít připravovat další ročník. Věděli jsme o skvělém počinu, který se Mrkev bandu v loňském roce vydáním cédéčka podařil. Byli jsme domluveni na jejich vystoupení v programu 22. ročníku festivalu, jejich vystoupení by bylo nepochybně ozdobou programu. Bohužel na začátku roku se situace zkomplikovala a Zbyněk Mrkvička musel vystoupení zrušit. Neváhal jsem ani vteřinu a oslovil Liquid Face – Lukáš Mrkvička, Ivan Hrdina a (odcházející) Zbyněk Mrkvička ml. se ostatně na cédéčku Mrkev bandu podíleli, nebylo co řešit.
Liquid face absolvovali v Dobrohostově svá vystoupení vždy s velkým ohlasem. Letos to určitě nebude jiné. Pokud kapela nezapomene pořádnou navigaci. Nebo alespoň tři mozkovny! 🙂
“Bylo to tam fajn a dobrý kapely, hlavně ta před náma a po nás. Jeli jsme tam sice nějak dlouho, páč jsme zabloudili byť jsme měli s sebou navigaci, ovšem tu naprogramoval Hemiš a asi už měl vypito protože nás navedla do lesa asi 8 km od cíle. Ovšem byli jsme v autě tři moudří, a tak jsme to nakonec ve spojení našich třech mozkoven našli.” 17.8.2013 – Dobrohostov, zápisky z cest na webu www.liquidface.cz
ROZHOVOR S LUKÁŠEM MRKVIČKOU
Požádal jsem Lukáše, se kterým se známe jak plyne z textu celkem dlouho, o krátké interview. Tady je!
Lukáši, přemýšlel jsem, jak nejlépe přeložit anglický název vaší kapely. Slovo “liquid” má víc významů. Který je ten správný? Co má název kapely vyjadřovat?
Liquid Face má opravdu více významů. Když jsme se před lety dohadovali na názvu, přišel Zbyněk s nápadem Liquid Face, což se dá přeložit jako “rozteklý ksicht”. Nevím, jestli ho to napadlo ráno u zrcadla, každopádně jsme se shodli, že tak stejně budeme za chvilku vypadat, takže jsme to odsouhlasili.
Když se vrátím o deset let zpátky… Kapelu Snakebite v tom druhém, autorském období jsem vnímal jako docela ambiciózní partu se zajímavou vlastní tvorbou. Výsledkem byla tři CD. Proč jste to zabalili?
Co se týče SnakeBite, tak málokdo ví, že i ta první sestava byla dost tvůrčí. Napsali jsme spoustu písniček, dost z nich bylo kvalitních, ale prostě jsme je nedovedli převést na desku. Pak přišla krize, neshody v pohledech na muziku, personální změny a s nimi související změny hudebního zaměření. Práce v druhé sestavě mě vždycky hrozně bavila, jenomže ta odezva lidí nebyla podle našeho očekávání. V rocku prostě musíš dostat od lidí zpátky tu energii, kterou do toho dáš. Když to tak není, tak to musíš zabalit. V tý době jsme měli písničky ještě na jedno album, ale už nějak nebyla chuť. Tak jsme to zabalili.
Jaké máš zkušenosti ze zábav? Mění se v čase nějak struktura návštěvníků či jejich vkus? Co návštěvnost na akcích?
Zábavy jsou zajímavej českej fenomén. Asi nikde na světě neexistuje takováhle kultura. A i proto, jak se blížíme civilizovaný Evropě (i přes snahu některých politiků) se ty typický tradice vytrácejí. Já neříkám, že zábavy skončí letos nebo za pět let, ale jednou prostě skončí. Ta návštěvnost je v sinusoidách. Prostě jednou lidi přijdou a jednou ne. To je zkušenost každé kapely, která to dělá pro radost z muziky a ne pro lámání rekordů v návštěvnosti.
Koncert v Hamrech na konci roku, kde se loučil Zbyněk Mrkvička (mimo jiné), byla nepochybně velká událost. Byl to váš nejlepší koncert? Na které vystoupení za těch asi osm let nejraději vzpomínáš?
Hamry byly skvělý. Strašně rád jsem se setkal se spoustou těch skvělejch muzikantů a zároveň i skvělejch fanoušků a užil jsem si ty starý Titaňácký pecky. Bylo to důstojný rozloučení s legendou, na který jsem měl tu čest nechat svoji stopu. Co se týče loučení se Zbyňkem ml., to byla pro mě bomba, kterou jsem ještě nerozdýchal. Po 23 letech společného hraní, to prostě ani rozdýchat nejde. Ale život je takovej a občas je pěkná ku..a. Co se týče nejlepšího koncertu, tak to takhle říct nejde, my hrajeme každý koncert tak, aby byl nejlepší. Pro mě znamená dobrej koncert to, když to dobře hraje, baví mě to a hlavně to baví lidi. Takových už bylo díkybohu hodně.
Máte v kapele nového basáka? Můžeš nám ho představit?
Nový basák se jmenuje David Vítek, je to mladej kluk, takže moc rozteklej ksicht nemá, ale my na tom zapracujem. Basák je to výbornej a doufám, že ho to s námi bude bavit.
V rozhovoru pro Žďárský deník se vyznáváš z obdivu ke Kamilu Střihavkovi. Jaké bylo setkání s ním na plese v Chotěboři?
Kamil byl úžasnej, to prostě nesnese srovnání. Přijel, a i přesto, že měl stejně jako já antibiotika, odvedl ten koncert skvěle. A to z něj právě dělá tu hvězdu, že všechno dělá na 100%. A navíc je to bezvadnej chlap. Ale to většina těch opravdových hvězd. Nejhorší jsou frajeři, který se těsně nedostali do extraligy, mají jeden pseudohit a chovají se jako by byli Iron Maiden.
V Dobrohostově jste hráli už několikrát. Máš s tím místem spojenou nějakou speciální vzpomínku?
Z Dobrohostova si vždycky pamatuju skvělou atmosféru a to za každého počasí a každé politické situace. To spíš připomíná parametry velkejch fesťáků. Takže Stock je pro mě takovej malej velkej fesťák. Speciální vzpomínku samozřejmě mám. Když jsme jednou přijeli, tak měl klávesák hroznou chuť na Ferneta citruse a nějakou náhodou došel. Když dojel domů stále v depresi a žíznivý, napsal na naše stránky, že na festivalu, který se jmenuje Stock by Fernet neměl dojít. Od té doby nás v Dobrohostově vítají platem Fernetů. Dobře pochopená narážka.
Budete mít pro vystoupení na Stocku předem připravený play list? Na co se můžeme těšit?
Play list takhle dopředu nepřipravuju a navíc jsme udělali pár nových věcí, které teď testujeme na lidech. Podle prvních ohlasů to funguje, takže jich tam pár zařadíme. Ale ty Vám neprozradím. Zbytek play listu bude naše klasika.
Lukáši, děkuji za rozhovor!