“Ano, když Albert Einstein v roce 1917 položil ve své práci Zur quantentheorie der stralum teoretické základy laseru, jeho největším snem bylo, aby výsledné zařízení bylo brutus.” (Sheldon)
“No, pak se zadařilo.” (Zack)
ZA VŠECHNO V ŽIVOTĚ MŮŽE NÁHODA
Na Vysočině působí bezpočet kapel. Ale jen málokterá má za sebou tak barvitý a slavný příběh jako Morava!
Začátky kapely jsou důkladně popsány na webu. František Ringo Čech má svoji ikonickou knihu Z mého života, která (nejen) svými popisky cesty do Ruska už baví několik generací muzikantů. No a Morava má 47 kapitol z historie, z nichž poslední stylově líčí zážitky z cesty na Ukrajinu v roce 2011.
Za všechno může náhoda! Ta v osmdesátých letech na “bohem zapomenuté výspě plné uhlí” (v Karviné) svedla dohromady muzikantské duše Apiho, Fugase a Fanyho. Svět přehrávek, cenzorských zásahů a problémů s estébáky (po koncertu “ještě ne Moravy, ale Laseru“ s kapelou Žádná křeč) vypadá dnešníma očima jako neuvěřitelné a směšné panoptikum. Ale tehdy to asi moc zábavné nebylo. V každém případě, legendární noční únos Apiho taxíkem z Karviné do Třebíče na jaře 1987 od jeho nastartované kariéry barového hráče na zaoceánském parníku (“Dodnes netuším jak se to Fugasovi podařilo, ale jednoho krásného večera těsně po vystoupení v kavárně Hutnik posadil Apiho do taxíku a během cesty do Třebíče ho prostě ukecal.”) byl posledním kamínkem do mozaiky, která přihrála do Třebíče kapelu, co brzy rozčeřila místní hudební rybník. “Ostatní kapely byly zaskočeny neznámou kapelou, která záhy na svůj koncert uspořádaný na třebíčském zimním stadionu přilákala bezmála 3.000 lidí.”
Listopad 1989 přišel právě včas, takže kritický článek o koncertu kapely v místním plátku („Skupina Morava svým vzezřením a nevhodným oblečením s řetězy negativně ovlivňuje mládež (Api byl totiž něco jako chodící železářské potřeby), která po té sedí na zemi a kouří!“) už nenadělal mnoho škody. Cesta do studia a k prvnímu albu s názvem Morava (jak jinak) vydaném v Monitoru byla otevřená!
Máte-li Moravu rádi a/nebo chcete-li se blíž seznámit s její historií, vedle již zmíněných výživných “dějin kapely” na webu doporučuji delší text v Jihlavské příloze MF DNES (rozhovor s Apim vznikl v roce 2013, tedy dva roky před návratem “ztraceného a později nalezeného syna” a je zajímavým svědectvím té doby) anebo ještě lépe starší pětadvacetiminutový speciální pořad o kapele na TV Óčko, kde je (právě) Fany hlavním průvodcem po dějinách Moravy…
Nechci v této krátké vizitce opisovat historii. Ale určitě neuškodí pár vzpomínkových střípků spojených s klipy kapely…
“Měli jsme desku a zbývalo jediné. Natočit videoklip. Volba písničky padla na Moravu, protože to byla docela známá již věc. S odstupem času z pohledu věcí příštích to asi nebyla ta nejsprávnější volba, nicméně tehdy tomu nic nenasvědčovalo. Kočandrle jakožto správný obchodník si totiž spočítal, aniž se nás obyčejných smrtelníků na cokoliv zeptal, že když osloví nějakou moravskou stranu prosazující námi nenáviděnou ideologii všelikých to „izmů“, dostane peníze na videoklip. Z částky, kterou obdržel, mu po natočení videoklipu určitě hodně zbylo, protože nejdražší položkou bylo asi víno, které jsme během natáčení ve sklípku vypili. Jinak klip působí jako dokumentární film o přírodě, kde se v pauze mezi vlajkami a jinými zhovadilostmi jako byly hořící svíčky ve tvaru číslice 4 vyskytujeme jen jaksi mimochodem. Po té co jsme se ohradili proti těmto ukrutnostem nám sdělil, že byly natočeny dvě verze. Jedna pro ukojení sponzora a druhá apolitická půjde k médiím. Hovno. K médiím šla první verze. Žádná jiná nebyla. Tuto křivdu a škodu kterou nám tímto u hudebních dramaturgů napáchal mu nikdy nemůžeme odpustit.” (36. kapitola)
“Album Umění doteků je z hlediska hudebních nápadů naše nejnašlapanější album a jen málo kdo ví, že žena s kloboukem na jeho bukletu je z dílny Štěpána Mareše, který se později proslavil co by ztvárnitel populárního „Zeleného Raula“ vycházející v týdeníku Reflex. Rozhodli jsme se, že po průseru s prvním klipem tentokrát vezmeme vše do vlastních rukou. Volba padla na písničku „Miluj se se mnou“, kterou jsme chtěli v rámci chtěného protipólu mezi textem a obrazem položit celou do humoru. Fugas pro tento účel levně zakoupil přibližovadlo zn.Trabant, kterýžto měl tři drobné bezvýznamné chybky. Neměl motor, nebrzdil a řízení sloužilo jako posilovač pro kulturisty nejtěžší váhové kategorie… Režisér měl z počátku úplně jiné představy než my. Chtěl do celého průběhu videoklipu zakomponovat naše flirtování se čtyřmi (mimochodem opravdu velmi krásnými) dívkami, což jsme odmítli… Jak nám neustále zdůrazňovala jejich manažerka při zranění kterékoliv z nich by nám zaslala takovou fakturu, že si nakonec o rande neodvážil říct ani Jelda.” 🙂 (43. kapitola)
Kdo se trochu potloukal po zábavách, určitě se nevyhnul Sblížení. Ze zábavových kapel právě tuhle skladbu kopíroval kdekdo. Není divu. Melodickou skladbu s jasným hitovým potenciálem, poprvé vydanou na live albu Kolo, rovno… v roce 1996, rádia hrají dodnes.
Návratem Fanyho před dvěma lety se Morava ustálila v této sestavě:
František “FANY” PETRIČKO – zpěv, kytara
Jiří “API” NOVOTNÝ – kytara
Jiří “JELDA” JELÍNEK – bicí a perkuse
Jarda “Y@RIN” LAVIČKA – klávesy
Jiří “JURA” TOMAN – basová kytara
Morava v letošním roce slaví třicet let na scéně. Za tuto dobu vydala celkem sedm řadových alb. Včetně kompilací a DVD napočítáme jedenáct nosičů. Zatím posledním počinem je album XXV vydané v roce 2012 k pětadvacátému výročí.
V pátek 18. srpna 2017 v deset večer Morava premiérově vystoupí v programu 22. ročníku festivalu. Což znamená naprosto zásadní zářez v systematickém úsilí pořadatelů představovat v Dobrohostově zajímavé kapely z regionu. Věřím, že to bude skvostný koncert a událost přesahující obě strany Česko-moravské hranice. U toho nelze nebýt! 🙂
ROZHOVOR S FRANTIŠKEM FANY PETRIČKEM
František Fany Petričko je jedním ze dvou zakládajících členů kapely a velký sympaťák.Tady je rozhovor s ním!
Fany, opravdu jsi po odchodu z Moravy celou dobu “nesáhl na kytaru”, jak naznačoval Api v rozhovoru pro idnes.cz? A nelituješ zpětně odchodu z kapely v roce 2008?
Api má pravdu. 🙂 Dnes už jsem ale bytostně přesvědčen, že všechny křižovatky a zlomy v mém životě mají svůj pozdější význam – posun, ale v daném osudovém okamžiku je mi to zcela nepochopitelně skryto. 🙂 V roce 2008 mne potkala spousta těžkých životních událostí – osobních a profesních. A navíc hudba, která mne jinak vždy držela nad vodou, utrpěla syndrom „vyhoření“. Osudové seznámení přes inzerát mne z toho nakonec vykoupilo. Přestěhoval jsem se do Prostějova, kde mne nikdo neznal… nepřipomínal mi mou minulost a to bylo přesně to, co jsem potřeboval. Pravda je ta, že kromě rodinných oslav jsem na kytaru „nehrábl“ dlouhých šest let. 🙂 Před dvěma lety jsem pomohl dvěma kamarádům mého rodinného přítele, kterým odešel kytarista těsně před jejich narozeninovým koncertem, no a spadl do toho po hlavě. 🙂 Osudové setkání s klukama z Moravy po letech byla opět načasovaná náhoda. Ozval jsem se Apimu zrovna v okamžiku, kdy v ten den hráli tchýni bubeníka Jeldy na narozeninách jejího manžela jako „výpomoc“ country kapely. 🙂 No a protože najatí hudebníci ne a ne přijít, poprosila nás „Jeldatchýně“ abychom ji zachránili, neboť vstupné již bylo vybráno a pivo a párky nakoupeny. 🙂 No dopadlo to tak, že po chvíli se již „tančilo všude“ a my jsem to zahráli tak, jako by to bylo naposledy včera. 🙂 Každý kdo někdy viděl živou produkci Apiho a Jeldy, ví jakou energii to má. 🙂 A ta mne taky dostala. Jinými slovy: nelituji toho odchodu, protože bychom nikdy necítili vzájemně to, co prožíváme nyní lidsky a muzikantsky. Je to jako kdyby ses znovu zamiloval do své největší osudové lásky z mládí s tím, že bezpečně víš, že nic lepšího už se na tomto světě pro tebe nikde nenachází. 🙂
Jaké to je vrátit se po sedmi letech do kapely, ve které jsi předtím strávil snad půlku života? Co bylo hlavním impulsem k návratu? Změnilo se za tu dobu něco zásadního v hudební branži?
Pocit je to krásný a zároveň jako bych vlastně nikdy neodešel. 🙂 Jinak hudba se neustále vyvíjí. Digitální technologie záznamu umožnila „zlevnit“ a zpřístupnit dobrý zvuk kapelám, které by si to dříve nemohli dovolit. YouTube je navíc médium, které „zdarma“ může poslat videoklip do světa komukoliv. Na druhou stranu je v této „zahlcené“ době nesmírně těžké se prosadit. Navíc české rádia jsou velice konzervativní. Hodně času strávím na cestách a například Frekvenci 1 poznám ještě dřív, než se mi zobrazí na displeji. 🙂 Živá voda mne polije pouze když projíždím Slovenskem… Co ale zůstane věky věků v platnosti je, že hvězdy se nerodí díky soutěžím, ale dobrým hudebním nápadem. Na světě bylo a bude vždy více dobrých zpěváků a zpěvaček než dobrých skladatelů.
Kdo ze zpěváků byl nebo je tvým vzorem?
Podle hesla „nejvíc se nám líbí hlavně to, co nemůžeme nikdy mít“ 🙂 se mi již od studentských let neskutečně líbil první zpěvák AC/DC Bon Scott. To je prostě absolutní živočišno plus neskutečné frázování… V současné době s Apim ujíždíme vždy, když končíme práci na nových písničkách v jeho studiu, na skladbě The Sound Of Silence v podání zpěváka a kapely Disturbed. Navíc ten „kosmický“ vrnivý zvuk nahrávky je absolutní hudební dokonalost. 🙂 Mám velice citlivé uši na nepříjemné frekvence okolo 1 kHz v lidských hlasech, které mi dělají vyloženě fyzicky nevolno. A tak když se z éteru ozve zpěvačka typu „Absolonová“, musím okamžitě přeladit, abych se v autě nezabil! 🙂 Například Rihanna je absencí této ječivé frekvence a neskutečným balzámem pro mou hudební duši. Navíc stavby, gradace jejich písniček a nádherné melodie jsou rovněž absolutní hudební řemeslo. Velice se mi líbí zpěvák kapely Nickelback a Three Days Grace.
Hrajete na koncertech či zábavách Apiho instrumentálku The Rain Dream? Máte stálý playlist nebo přizpůsobujete výběr skladeb konkrétní akci a náladě na koncertech?
Apiho orchestrálka na konec musí být vždycky. 🙂 Těšíme se na ni. Api je kytarista světové třídy. Za tím si stojím. Jinak playlist řešíme pouze s ohledem na délku vystoupení. Máme ho nyní hodně vyrovnaný, takže se v něm těšíme na každou písničku. 🙂
Kterou skladbu Moravy či celé album máš nejraději?
Já osobně mám nejraději naše první a poslední CD. Ale to tak asi mají všechny kapely. 🙂
Máte nový nebo rozpracovaný hudební materiál? Nechystáte další řadové cédéčko?
Točíme už od ledna u Apiho demoverze písniček pro nové CD. Problém je v tom, že když už si řekneme, že nebudeme rozdělávat další nové nápady, neuplyne ani týden a všechno je jinak. 🙂 No, už aby to bylo konečně hotové!
Bavila mě “lehkou rukou” psaná historie na Vašich stránkách. Kdo je autorem? Nestálo by za to dopsat pár nových kapitol? 🙂
Autorem jsem já, vyjma posledních dílů, kdy jsem už v kapele nebyl… Četl jsem si to celé vloni po možná osmi letech se sklenicí červeného vína v ruce a neskutečně jsem se u toho bavil.
Vídáte se někdy s Fugasem? Co teď dělá?
S Fugasem jsme se viděli naposled v Jihlavě vloni, když jsme hráli na náměstí a on tam byl jako fotograf. Byl a je mužem mnoha zájmů a profesí a pokud se pro některou nadchne a rozhodne, vždy je to se ctí. Jako muzikant, zpěvák a spíkr kapely Morava je svým způsobem nenahraditelný. Odešel ale z kapely, protože se chtěl realizovat jinde a s větším osobním naplněním. Život jde dál a pro nás pro všechny je to velká výzva pokračovat.
V Dobrohostově vystoupíte jako hlavní kapela pátečního festivalového programu. Chceš něco vzkázat návštěvníkům?
Těšíme se na Vás a vůbec na každý koncert jako by to mělo být naposledy! 🙂
Fany, děkuji moc za rozhovor!