„Dr. Coopere, musím vám říct, že vaši přátelé vás zpomalují.“ (Ramona)
„Radši to vnímám tak, že já je zrychluji.“ (Sheldon)
Teorie velkého třesku, epizoda Cooper-Nowitzki teorém
Když jsem vloni 18. října vytočil telefonní číslo Michala Němečka, abych s ním domluvil vystoupení kapely PUMPA na festivalu v Dobrohostově, neznal jsem ani jeho a kromě dvou tří věcí ani repertoár kapely. Je to ostuda, já vím. Ale v časech, kdy PUMPA sbírala vavříny na Beat salonu (1982) nebo v rozhlasové soutěži Větrník (1986), jsem poslouchal jinou muziku. Až teď s odstupem se přede mnou otevřel vedle legendární české žánrové kapely i pozoruhodný životní příběh. Příběh člověka, bez jehož vůle a touhy hrát jen muziku, která ho skutečně baví, by PUMPA dávno přestala existovat…
Na vznik kapely na jaře v roce 1981 Michal Němeček vzpomíná jako jeden ze tří zakládajících členů a kapelník v rozhovoru pro Rádio Dixie s podtitulem Pumpa nikdy nebyla tancovačková kapela nebo ve video ukázce ze seriálu Bigbít, který svého času vysílala Česká televize:
“Jméno vymyslel Tonda Smrčka. On dřív hodně poslouchal Jeffa Becka a ten měl skladbu The Pump, dávno před Aerosmith. Odtud přeneseno Pumpa, což mělo taky vystihovat rytmus, hudbu, která pumpuje,” říká Michal Němeček v rozhovoru pro časopis Big Beng. Inspirací pro vznik kapely byla především hudba Lynyrd Skynyrd, ZZ TOP, Johnnyho Wintera, Aerosmith či AC/DC. “V textech se neřeší nic, nad čím by bylo třeba dlouze přemýšlet. Ostatně hardrock s bluesově-jižanskými akcenty by se nějakým filozofováním zalykal. Tady jde o energii šlapající rytmiky, svěží nápady, tryskající z vyhrávek slide kytary.” (z recenze cédéčka). První vystoupení kapely pod názvem PUMPA se uskutečnilo v roce 1982 v pražské Malostranské besedě.
“Vedle Žlutého psa je Pumpa druhou kapelou, která cíleně hraje southern rock, ale na rozdíl od Psa má docela štěstí s neutrálně vymyšleným českým názvem,” dumá Dalibor Mierva v textu s názvem Pumpa stále pod tlakem, který vznikl při příležitosti skoro kulatých narozenin Michala Němečka a především v roce, kdy Pumpa dosáhla Kristových let. Na tento zásadní text zveřejněný 9.9.2014 na stránkách webového magazínu Radio Dixie odkazuji. Připomíná vše podstatné, co se v životě kapely událo.
Pokud se Vám zdá, že se jméno Michala Němečka v textu vyskytuje podezřele často, není to náhoda. Některé kapely mají duši a v případě PUMPY má duše kapely fyzickou podobu. “Oč jednodušší to měla Pumpa s názvem, o to složitější to bylo s udržením personální stability kapely. Neuplynul prakticky žádný rok, aby nedocházelo k výměnám muzikantů na všech postech kromě jediného – první kytary a kapelníka (Němeček).” (stále článek Pumpa stále pod tlakem).
Jedním z nejzajímavějších dokumentů, který najdeme na stránkách kapely, je přehled sestav od května 1981 do současnosti. I otrlého harcovníka překvapí 24 sestav, což dává průměr životnosti necelých osmnáct měsíců. “Ono by to mohlo vypadat, že jsem nějakej šílenej Blackmore, kterej lidi použije na rok a pak je vykopne, ale to by ti nikdo z bývalých spoluhráčů neřek´. Já jsem někoho vyhodil z kapely jenom dvakrát. Za mnoho odchodů mohly peníze,” říká Michal v rozhovoru pro časopis Big Beng. “Nejvyšší amatérská platová třída byla třicet korun za načatou hodinu, takže jsme hráli dvě hodiny a jednu minutu a tím jsme si mohli počítat třikrát třicet a každej jsme brali devadesát hrubýho za vystoupení. Pak přišel nějakej Říha, a to ještě v lepším případě, nebo nějakej Vondráček, a hned řekl „My ti tady zajistíme dvojku souboru a budeš mít za večer čtyři stovky“. Navíc neměli problémy s policajtama. Tomu už dneska nikdo ani nevěří, zaplať pánbu, že je to pryč.” Divná doba….
A když už po revoluci muzikanti neodcházeli za lepším, zasáhne vyšší moc třeba v podobě neústupné partnerky (Bogo) nebo alergie na kov, když Tomáš Volek musel z tohoto bizarního zdravotního důvodu v roce 2000 zanechat hry na kytaru. Což byla další rána pro znovu rozpumpovanou kapelu, která právě nahrála a vydala první cédéčko.
Kapelou prošli namátkou: Jindřich Vobořil, který se později dal na muzikálovou dráhu (Annáš v první pražské inscenaci Jesus Christ Superstar aj.), Dan Horyna (přechod k Merlinu), Milan Balcar (Katapult), Zdeněk Barták (Michal Prokop & Framus Five), Ondřej Konrád (Blues Band Luboše Andršta, jinak též hudební publicista) a dlouhá řada dalších muzikantů.
Na webu www.pumparock.cz mě hodně zaujala perfektně zdokumentovaná historiografie. Čím více ji pročítám, tím větší respekt. Nikdy nehráli na akcích jako byl Festival politické písně v Sokolově (“Tam se například vyvez Arakain. Málokdo to dneska ví, ale díky tomu potom měli zelenou. To není jejich kritika, ale konstatování, že se asi Pumpa tehdy nechovala dostatečně „tržně“). I tato skutečnost byla jedním z důvodů, že kapele, která byla v polovině osmdesátých let na vrcholu, nebylo umožněno vydat desku. To se podařilo po mnoha peripetiích až o mnoho let později.
V roce 1999 u Popronu vydávají …tak tradá! Není bez zajímavosti, že vydání tohoto prvního alba skutečně velkorysou částkou podpořil Zdeněk Barták, který jako zpěvák v kapele působil v jejím prvním období do roku 1985. “Hodně jsem spokojen s celou plackou, nejen s úvodní Hodim si lano, což je taková poklona AC/DC”, říká Michal v rozhovoru pro časopis Spark.
V roce 2002 si PUMPA konečně (!) plní dlouholetý sen a vydává komplet tří prvních LP, která nakonec z různých důvodů nakladatelství Supraphon a Panton nevydala: Ozvěny (1983), Parní pumpa (1986) a Otužování (1994). Tím je splacen dluh vůči fanouškům.
“Ozvěny” byly nahrány ve studiu Martina Kratochvíla. “Martin to za socialismu nemohl samozřejmě inkasovat v penězích, tak jsme to odpracovali. Postavili jsme mu kus silnice k jeho vile, kde bylo i studio,” vzpomíná Michal v rozhovoru pro Rádio Dixie.
Foto z říjnového společného koncertu s kapelou SKINNY MOLLY (USA)
Kapela dnes vystupuje v sestavě, která se stabilizovala v září 2008. Ve všech případech jde ovšem o muzikanty, kteří v kapele poprvé začali hrát nejpozději do začátku nového století. Po delší absenci se do kapely vrátili Roman Krajdl (únor 2007) a Milan Lebeda (září 2008). Můžeme tedy očekávat, že PUMPA se v Dobrohostově představí v dobře sehrané sestavě:
Michal NĚMEČEK – kytara
Zdeněk JAKUBEC – zpěv
Pavel MARCEL – kytara
Milan Bogo LEBEDA – baskytara
Roman KRAJDL – bicí
V roce 2012 PUMPA v ustálené sestavě vydává zatím poslední album s názvem Masařka. A kapela pořád tvoří. Na podzim 2014 zveřejňuje video klip k nové skladbě O tom to může bejt. V ní Michal Němeček vzdává hold své druhé největší vášni: horolezectví a vysokohorské turistice.
Občas se stane, že hlavní inzerovanou kapelu na festivalu někdo nečekaně zastíní. PUMPA vystoupí v sobotním programu v hlavním čase od 21:00 hodin a jsem si na 100 % jistý, že jí podobný osud nečeká. Na vystoupení PUMPY se hodně těším. Je snadné o ní stát!
Rozhovor se zakladatelem kapely Michalem Němečkem
Požádal jsem Michala Němečka o krátké interview pro tento speciální festivalový blog. Tady je!
Michale, ještě děláš domovníka? 🙂
Na své vilce v Senohrabech ano.
Cítíš křivdu, že vám tehdy navzdory očekávání fanoušků nevyšla deska?
Je mi to samozřejmě líto, ale nebudu se tím užírat do konce života.
Pamatuješ si na vystoupení Pumpy v roce 1986 na festivalu Rocková Vysočina v Havlíčkově Brodě? Utkvělo ti něco z té soutěžní přehlídky?
Byla to pěkná akce, skamarádili jsme se tam s karlovarskou skupinou Coda. Moc fajn kluci a výborný muzikanti.
Co říkal tvůj táta, saxofonista v jazzovém orchestru, na vznik Pumpy? Jak se mu líbila vaše muzika? Jak prožíval váš hudební vzestup?
Táta z toho měl samozřejmě radost, muzika se mu líbila. Hlavní muzikant v rodině byla moje máma, slavná swingová zpěvačka (1937-43 Melody Boys R. A. Dvorského).
Máte za sebou hodně přes tisíc koncertů. Na jaké vystoupení vzpomínáš jako na nejpodařenější? A jaké bylo nejbizarnější? Čierna pri Čope?
Čierna bylo jedno z nejbizarnějších (Humenné bylo taky povedené). Nejvydařenějších bylo několik. V poslední době všechny společné koncerty s legendami southern rocku Molly Hatchet, Blackfoot, Skinny Molly.
V říjnu loňského roku jste doprovázeli americkou jižanskou kapelu Skinny Molly na vystoupeních v Praze a v Karlových Varech? Navázali jste nějaký osobnější kontakt? Jak se koncerty vydařily?
Dost jsme se skamarádili (stejně jako s Molly Hatchet a Blackfoot). Při poslední evropské šňůře měli Skinny Molly po koncertech v Čechách uprostřed německé tour den volna a ten využili k návratu z Hamburku do Prahy, aby s náma zakalili po pražských pivnicích. Později na skandinávské šňůře náš kytarista Pavel Marcel zaskočil na cca 15 koncertů za nemocného Jay Johnsona!
Zaujala mě vaše anketa na webových stránkách o skladbách, které budete hrát na koncertech. O které skladby je největší zájem?
1) O tom to může bejt 66,7 %
2) Tak tradá 66,6 %
3) Masařka 55,6 %
Hrajete na vaše poměry už docela dlouho ve stejné sestavě. Odhaduji, že je snazší v takové situaci připravit nový hudební materiál. Chystáte nové album? Není problém hrát na koncertech nové věci, když po vás všichni stejně chtějí hlavně Nasaď páku a Tradá?
Nové album chystáme, materiálu je už dost. „Nasaď páku“ mi leze krkem, „Tak tradá“ mi až tak nevadí. Deep Purple taky nesměj vynechat Smoke on the water…
Říkal jsi mi, že jste na Vysočině dlouho nehráli. Letní parket v Dobrohostově je prakticky přesně na rozhraní okresů Havlíčkův Brod, Jihlava a Pelhřimov. Zjistil bys pro zajímavost, kdy a kde jste tady někde poblíž hráli naposledy?
Nejspíš Želivka u Humpolce – motosraz. Předloni v létě.
Je ve střední Evropě ještě nějaký středověký hrad, který jsi nenavštívil?
Tak deset tisíc. Už se tomu věnuju jen příležitostně.
Skladba Prozatím se vašemu typickému repertoáru obsahem i délkou dost vymyká. Hrajete ji na koncertech? Zahrajete ji v Dobrohostově?
Je to rozloučení s mými rodiči, občas to hrajeme (stejně jako Slzy), když někdo blízký umře – naposled bývalý člen kapely Radek Křemenák. V Dobrohostově ji určitě nezahrajeme.
Michale, děkuji moc za rozhovor!