Dneska měl pohřeb Otto Bauer.
Otto Bauer byl učitelem Základní umělecké školy v Havlíčkově Brodě od roku 1960. Byl jím celých 36 let – z pohledu dnešní roztěkanosti těžko uvěřitelná doba. Hře na dechové a bicí nástroje učil spoustu mých kamarádů muzikantů. Nevím, jestli v posledních padesáti letech byl v Havlíčkově Brodě jiný učitel hudby, který tak zásadním způsobem ovlivnil několik generací muzikantů. Spíše myslím, že ne. V tomto ohledu bylo jeho dílo výjimečné a po právu byl za ně oceněn.
Otto byl lidový učitel. Pamatuji si dobře éru Malého tanečního orchestru při LŠU Havlíčkův Brod na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, kdy všichni tři moji bratři začali společně s dalšími žáky Otto Bauera (Milan Velíšek přezdívaný Felix, Libor Hejkal, Jirka Beránek) muzicírovat. Myslím, že právě toto uměl Otto jako učitel nejlíp – předat lásku k lidové hudbě, inspirovat. Není náhoda, že mnoho jeho bývalých žáků stále aktivně hraje. Jak moc byl pro LŠU v Havlíčkově Brodě Otto Bauer cenný se ukázalo po jeho odchodu do důchodu. Za Ottu se nepodařilo najít adekvátní učitelskou náhradu a dechový orchestr žáků se v Havlíčkově Brodě brzy rozpadl.
Mám s Ottou spojenu trochu bizarní osobní vzpomínku. Brzy po revoluci byla v děkanském kostele v Havlíčkově Brodě obnovena půlnoční mše. A jaká by to byla půlnoční mše bez České mše vánoční od Jakuba Jana Ryby? Mše měla být zahájena dvanácti zatroubeními na pozoun v podání Otty Bauera. Stál jsem vedle Otty na chrámovém kůru a on mne požádal, abych raději počet zatroubení počítal a ukazoval mu. Než jsem se rozkoukal, bylo těch zatroubení asi pět. Začal jsem tedy počítat od šesti a kupodivu – ten večer se poprvé v dějinách České mše vánoční troubilo na začátku třináctkrát. Myslím, že si pak někteří Ottu kvůli špatným počtům dobírali a že mu to nebylo příjemné. Byl v tom ale nevinně.
V posledních letech jsem Ottu vídával na muzikantských akcích (Laštovičkův memoriál v Perknově či festival dechových hudeb v Dobrohostově). Bylo příznačné, že byl svými bývalými žáky na tyto akce zván. Bylo vidět, že jej ctí, měli ho rádi. Otto se cítil mezi svými žáky a kamarády muzikanty dobře.
V loňském roce Otto oslavil osmdesátiny. Oslavy byly dobrou příležitostí pro všechny jeho žáky připomenout, komu vděčí v muzice za mnohé. Díky magazínu Havlíčkobrodské minuty televize HBin si můžeme Ottu i událost samu připomenout (reportáž začíná v čase 0:23 min.).
Ottova čára osudu se uzavřela v pátek 12. července 2013. Dnes měl pohřeb a jeho žáci a kamarádi byli s ním.